Předžhavení
Pro spolehlivé studené starty i za nízkých venkovních teplot jsou vznětové motory odkázány na podporu žhavicích svíček.
Důvod: Při startování jsou válce a motor silně ochlazeny. Odebírají tak již chladnému okolnímu vzduchu přídavně energii. Stlačením vzduchu se nedosáhne teplota potřebná pro vlastní vznícení.
Zde přichází do hry žhavicí svíčky. Jsou zašroubovány v hlavě válců. Jejich žhavicí trubička zasahuje do spalovacího prostoru a zahřívá se protékajícím proudem. Podle žhavicí svíčky na více než 1000 °C. Proto ohřívají také spalovací prostor. Tento postup probíhající před vlastním startováním motor se označuje jako "předžhavení".
Při předžhavení protéká na počátku proud přes připojovací čep a regulační spirálu do topné spirály, která se rychle ohřeje a hrot svíčky se rozžhaví. Hrot žhavicí svíčky se podle typu motoru zahřívá s různou rychlostí. Tím bude teplota proudem již zahřáté regulační spirály ještě přídavně zvýšena. V důsledku toho stoupne její elektrický odpor, tím se sníží proud a žhavicí kolík nemůže být poškozen.
Následné žhavení - co to je?
Žhavení po startu za chodu motoru redukuje bílý/modrý kouř a odstartuje klepání při studeném startu. Žhavicí soustava sestává ze samoregulačních žhavicích svíček kovových nebo keramických, elektronické řídicí jednotky doby žhavení a snímače teploty.
Samoregulační tyčkové žhavicí svíčky se chrání před přehřátí tím, že omezují proud z akumulátoru do svíčky se stoupající teplotou. Při motor v chodu ale stoupá napětí. Přitom se mohou žhavicí svíčky přepálit. K tomu se přidává ještě to, že proudem protékané svíčky jsou ještě po startu vystaveny teplotám vznikajícím při spalování a jsou tedy zahřívány zevnitř a z vnějšku.
